Opiody

Opiody jsou syntetické látky, které jsou svou strukturou velmi podobné přirozeným endorfinům. Opiody se váží na specifické receptory (opiodní receptory), které jsou umístěny jak v mozku, míše tak i dalších tkáních (největší efekt však hrají ty, které jsou uležené v CNS). Popisujeme 4 hlavní třídy opiátových receptorů. Všechny opiátové receptory jsou spřažené s G proteinem. Po navázání dojde k hyperpolarizaci membrány.

  • mu – μ
    • má dva podtypy -> μ1 a μ2
  • kappa – κ
  • delta – δ
  • sigma – σ

Aktivace opiodního receptoru inhibuje presynaptické uvolnění a postsynaptickou odpověď na acetylcholin a substanci P u excitačních nociceptivních neuronů. Opiody po podání způsobí mírnou sedaci, ale primárně se používají jako analgetická složka. Klinická odezva po podání opiátu záleží na několika faktorech.

  • délka vystavení organismu opiátům
  • tolerance opiátů
  • vazebné afinitě podaného léku
    • čistý agonista má větší efekt než parciální agonista / antagonista jako je např. nalbufin
  • místě podání (místo receptorů, na které se naváže podaný opiát)
    • při neuroaxiálním podání se váží přímo v míše -> selektivní ovlivnění zadních míšních rohů, kde vedou provazce vedoucí impulsy bolesti

Všechny opiody vyjma remifentanilu jsou odbourávány játry systémem cytochromů. Remifentanil nejspíše podléhá neenzymatické degradaci. Konečné produkty jsou vyloučeny z 90% ledvinami a z 10% odchází žlučí. U pacientů se zhoršenými ledvinnými funkcemi je popsáno delší působení opiátů.

Efekt na jednotlivé systémy

  • cardiovasculární
    • opiáty nemají téměř žádný vliv
    • niméně větší dávky fentanylu, sufentanylu a remifentanylu způsobí vagem řízenou bradykardii (dobře reagující na podání atropinu)
  • respirační
    • působí útlum dechového centra -> snižují dechovou frekvenci
    • typické opiátové dýchání má frekvenci 7 – 10 dechů za minutu s velkými dechovými objemy (i přes 1000 ml)
    • morphin zároveň může vést k uvolnění histaminu a zpsobit bronchospazmus ve vyšších dávkách
    • rychlá aplikace vyšší dávky opiátu může vzácně vést k rigiditě hrudního koše (nemožná / velmi obtížná ventilace) -> nejvíce nezebečný je v tomto ohledu remifentanil
  • CNS
    • působí na chemoreceptory v mozku a způsobují nauseu
      • častěji po minimálních dávkách opiátu než po větších
    • snižují metabolsimus mozku a snižují průtok krve mozkem -> snižují intrakraniální tlak
      • nicméně mnohem méně významně než např. propofol
    • dlouhodobé vystavení opiátům může vést k hyperalgezii
  • gastrointestinální
    • zpomalují motilitu střeva
    • zvyšují tenzi Oddiho svarače -> až biliární koliky
    • při dlouhodobé terapii opiáty pacienti velmi často trpí zácpou (ostatní vedlejší účinky se zpravidla upraví)
  • endokrinní
    • inhibují uvolnění stresových hormonů (ADH, cortisol, katecholaminy) a to lépe jak jiná volatilní anestetika (např. sevofluran či desfluran)