Dýchání – nádech a výdech

Zde si popíšeme fyziologii nádechu a výdechu.

Hlavními svaly podílejícími se na dýchání jsou bránice a interkostální svaly. Pomocné dýchací svaly jsou zapojeny do dýchání pouze při zvýšeném úsilí (sternocleidomastoideus, scalenus)

Nádech

  • bránice se pohybuje dolů (1 – 2 cm max 10 cm) -> zvětšuje se vertikální rozměr plic
  • interkostální svaly dopomáhají jen při hlubokém nádechu -> zvětšují zadopřední rozměr plic
  • jak se zvětší rozměr plic dojde rázem k poklesu intrapleurálního tlaku z klidových -5 cmH2O na -8 cmH2O -> dojde k roztažení plicní tkáně
  • tlak v alveolech rovněž klesne pod hodnoty tlaku atmosferického a dochází k nádechu
  • objem nádechu záleží také na plicní poddajnosti -> poddajnější plíce se nadechne více (je schopna se více roztáhnout)

Výdech

  • výdech je zcela pasivní děj, zprostředkovaný elasticitou plicní tkáně -> plicní tkáň se stahuje zpět samovolně
  • dýchací svaly se relaxují -> pasivně se vrací do svých klidových poloh
  • interkostální svaly se do expiria zapojí pouze při usilovném výdechu
  • jak se plicní tkáň a dýchací svaly stahují dochází ke zmenšení objemu hrudního koše -> a nárůstu tlaku intrapleurálně a v alveolech
  • s nárůstem tlaku v alveolech je také uskutečněn výdech plynů

 

Vzhledem k fyziologickému tlaku v interpleurálním prostoru -5 cmH2O, dojde při vzniku komunikace s vnějším prostředím (pneumothorax) k nasávání vzduchu až do doby než se vyrovná tlak intrapleurální s tlakem atmosferickým. To vede ke zvýšení tlaku v hrudním koši a ultačení tamních struktur (zjeména plicní tkáň, mediastinum).