Jedná se o vyšetření používané ke zhodnocení ventilačních parametrů plic. Výsledkem vyšetření jsou plicní objemy a rychlosti průtoku vzduchu.

Přístroj, který měří spirometrii se nazývá spirometr. Tento přístroj měří rychlost proudění vzduchu (pacient se jak nadechuje tak vydechuje přes spirometr) a čas. Dle těchto naměřených hodnot potom konstruuje spirometrickou křivku.

Plicní objemy dělíme na objemy statické a dynamické.

• Statické plicní objemy
  • dechový objem (VT) – objem který jedinec vydechne jedná se přibližně o 0,5 l
  • rezervní inspirační objem (IRV) – objem který je jedinec schopen nadechnout s úsilím i po nadechnutí
  • rezervní expirační objem (ERV) – objem který je jedinec schopen vydechnout s úsilím i po vydechnutí
  • reziduální kapacita (RV) – objem který zůstane v plicích i po usilovném výdechu jedná se přibližně o 1,3 l
• Dynamické plicní objemy
  • minutová ventilace (MV) – objem vzduchu který jedinec vydýchal za jednu minutu
    • MV = VTx dechová frekvence/min
  • jednovteřinová vitální kapacita (FEV1)- objem vzduchu který jedinec vydechne za jednu vteřinu při usilovném výdechu
    • poměr mezi MV a FEV1 se nazývá Tiffeneaův index a jeho význam je v diagnostice obstrukce. Jeho snížení pod 80% svědčí spíše pro obstrukční poruchu. Naopak hodnota nad 80% svědčí pro restrikci.
• Statické plicní kapacity
  • vitální kapacita plic (VC) – jedná se součet VT + IRV + ERV => celkový objem vzduchu který je jedinec schopen nadechnout a vydechnout s úsilím
  • celková plicní kapacita (TLC) – jedná se o součet VC + RV => celkový objem vzduchu v plicích