Leptospiróza

Leptospirózu způsobují spirochety rodu Leptospira druhy interrogans a grypphotyphosa. Leptospiry se jinak dělí dnes dle genetických vlastností na více než 20 dalších druhů.

Leptospira napadá zejména potkany a drobné hlodavce. Hlodavci se často nakazí jako mláďata a leptospiry poté celý život vylučují.

K přenosu na člověka dochází při kontaktu s tělesnými tekutinami nakažených zvířat, nebo při manipulaci s nakaženým masem. v našich podmínkách uvažujeme přenos kontaminovanou vodu či potravou. U veterinářů, pracovníků na jatkách a farmách uvažujeme i přímým stykem.

Leptospiry pronikají aktivně do krevního řečiště, jsou roznášeny po organismu a dělají vaskulitidu, postihující dané orgány. Vykazují afinitu k ledvinám a játrům. Jak přesně způsobují poškození tkání není známo.

Klinicky se manifestuje nákaza jako Weillova nemoc nebo jako blaťácká horečka. Typické je, že onemocnění probíhá dvoufázově. První fáze má nespecifické symptomy (horečka, myalgie, zvracení).

  1. Weillova nemoc
  • ikterus
  • renální insuficience (oligurie / anurie)
  • krvácivé projevy na kůži a sliznicích (petechie / sufuze / hemoragický enantém)
  • druhá fáze může nastoupit bez předchozího zlepšení
  1. blaťácká horečka
  • nejčastější forma leptospirozy
  • připomíná chřipku (cefalea, horečka, třesavky, myalgie)
  • projevy aseptické meningitidy (jen část pacientů)

Diagnostika se opírá o anamnézu (pobyt ve volné přírodě) a o klinické projevy (horečka, známky meningitidy, renální parametry zvýšené a jaterní parametry zvýšené). Potvrzujeme stanovením specifických IgM protilátek.

Terapií bychom měli zahajovat již při podezření na leptospirozu. Lékem volby je doxyciclin.