Lymská borrelióza

Jedná se o nejčastější nemoc, která se vyskytuje ve střední Evropě a je přenášena klíšťaty. V ČR každý rok nakaženo asi 4000 – 6000 obyvatel. Charakteristické je multiorgánové selhání s velmi pestrými klinickými projevy.

Nemoc je přenášena kmeny spirochety borrelie. Rezervoárem jsou malí a středně velcí savci, vektorem, který je významný pro člověk, je klíště Ixodes ricinus. Člověk se nejčastěji nakazí právě od přisátého klíštěte. Možná je i nákaza nepasterizovaným mlékem.

Ze všech druhů borrelií se nejvíce v Evropě vyskytují borrelie afazeii (postižení zejména kůže) a garinii (postižení zejména pohybového aparátu).

Klinicky se lymeská borrelioza projevuje velmi rozmanitě.  U každého nakaženého se může projevit jakýkoliv příznaky nákazy a jakákoliv kombinace. Postiženy jsou zjeména kůže, nervový systém, pohybový aparát, srdce a oko. Postižení jednotlivých orgánů doprovází celkové příznaky. V akutní fázi dominuje subfebrilie a chřipkovité příznaky (cefalea, myalgie, nauzea). V protrahovaným průběhem pak přibývá únavnost, která je dominujícím klinickým projevem.

  1. kůže
  • nejtypičtěji časně erythema migrans (doxyciclin)
    • červená makula
    • někdy přítomné centrální vyblednutí
    • nikdy nesvědí
    • velikost 3 – 60 cm
  • při diseminaci boreliový lymfocytom
    • lesklý rudý pupínek
    • často na boltci ucha
  • chronicky acrodermatitis atroficans
  1. nervový systém
  • časné projevy nejsou
  • při diseminaci parézy hlav. nerv. (n. VII), nebo aseptická meningitida
  • chronicky demence, encefalitida, polyneuritida
  1. pohybový aparát
  • časné projevy nejsou
  • diseminace se projeví jako atralgie, bolesti kostí, myalgie
  • chronicky může být atritida
  1. srdce
  • časné opět nejsou
  • při diseminaci může být myokarditida, poruchy převodu vzruchu
  • pozdně pak mohou vznikat kardiomyopatie
  1. oko
  • časně opět není projev
  • při diseminaci konunktivitda, uveitida
  • v chronickém průběhu rovněž uveitida

Diagnostika se provádí buď přímo pomocí PCR, nejlépe ze synoviální tekuni (senzitivita 90%) nebo z mozkomíšního moku (senzitivita 50%). Nejčastěji se ale diagnostikuje serologicky. Pomocí ELISA stanovíme specifické IgM protilátky. Pozitivní nebo hraniční nálezy se musí potvrdit Western – Blotem.

Terapie se odvíjí od toho v jaké fázi je onemocnění. V časné fázi na kožní projevy je lékem volby doxyciclin. U neurologických projevů indikujeme ceftriaxon. Oční i kardiální formy se léčí dle uvážení buď ceftriaxonem nebo doxyciclinem. Účinek léčby nemusí být vždy zcela patrný, a proto pacienta ještě po vyléčení 2 roky, či déle, sledujeme.