Arytmie (intenzivní péče)

Arytmie obecně jsou velmi častým problémem pacientů v intenzivní péči. Incidence se udává až 40%. Většina pacientů má zvýšené hladiny katecholaminů a dalších stresových hormonů, a proto jsou náchylnější k rozvinutí tachyarytmií. Dle typu, stupně závažnosti a přítomným reservám pacienta mohou být pacienti asymptomatičtí nebo naopak velmi hemodynamicky nestabilní. K definitivnímu určení přítomné arytmie je zapotřebí vždy 12 svodové EKG.

Arytmie jsme zvyklí dělit zejména podle tepové frekvence na tachyarytmie a bradyarytmie.

Hlavním cílem péče o paicenta s tachyarytmií je definovat zdali, je dostatečná perfuze koncových orgánů. Dalším důležitým bodem je určení, zdali je arytmie fyziologickou odpovědí na nějakou noxu (hypovolemie, bolest, stres,…). Dále bychom měli určit typ tachyarytmie. Zpravidla hodnotíme šířku QRS komplexu, která nám napoví zdali se jedná o supraventrikulární tachyarytmii nebo o komorovou.

  • zhodnocení adekvátní perfuze orgánů
  • zhodhnocení příčiny vzniku tachyarytmie (vyvolávající noxa…)
  • určení typu tachyarytmie
    • QRS do 120 ms -> supraventrikulární
    • QRS širší jak 120 ms -> komorová nebo supraventrikulární s poruchou vedení vzruchu
  • dodržet algoritmus bradykardie