Poranění páteře a míchy

K poraněním míchy dochází zejména při dopravních nehodách či pádech z výšek. Postihují tak zejména mladší jedince. Převažují muži.

Mezi netraumatologická poranění míchy patří tumory, spodylolýzy nebo degenerativní onemocnění. Tyto jednotky postihují spíše pacienty starší 40 let. Tvoří minoritu z celku všech pacientů s poraněnou míchou.

Poranění míchy můžeme rozdělit na primární a sekundární. Primárně vzniká postižení tlakem, tahem nebo rotací míchy a poškozením struktur míchy. Sekundárně vzniká na podkladě poruchy cévního zásobení, útlakem okolních struktur a rozvojem edemu.

Stejně jako u mozkové tkáně popisujeme kontuzi a komoci míchy. Komoce je plně reverzibilní. Kontuze zpravidla zanechá dlouhodobé následky. Obě jednotky postihnou motorické, senzorické i sfinkterové provazce.

Subdurální hematom a epidurální hematom mají příznaky odvíjející se od úrovně útlaku míchy. Většinou není míšní léze kompletní. Tedy postihne jen určité provazce.

Kompletní míšní léze má porušeny všechny provazce, je tedy ztráta jak motoriky tak propriocepce pod úrovní léze. Inkompletní míšní léze má vyřazeny pouze některé provazce. V literatuře je popisovaný tzv Brown- Sequarduv syndrom což je soubor příznaků při porušení přesně jedné poloviny míchy transverzálně. Tento syndrom odráží křížení spinothalamické dráhy pro vedení bolesti a tepelného čití ještě v daném míšním segmentu. Porucha těchto funkcí je tedy kontralaterálně od přerušení.

Terapie je zaměřena na podporu vitálních funkcí a časnou chirurgickou intervenci. Měly bychom se snažit udržet střední systémový tlak na 85 mmHg a neváhat se zahájením katecholaminové podpory. Důležitou součástí terapie je prevence vzniku stresového vředu a prevence infekce.

Do terapie míšního šoku dlouho patřila kortikoterapie. Smyslem bylo minimalizovat poškození míšních struktur které může vznikat vlivem aseptického zánětu v místě poranění. Premisa je, že kortikoidy stabilizují membrány, redukují míšní edem, zvýší průtok krve poškozenou oblastí a omezí aktivitu zánětu (sníží nálož kyslíkových radikálů). Signifikantní zlepšení motorického výsledku však nebylo nikdy prokázáno. Při vysokých dávkách bylo zaznamenáno větší množtsví plicních embolií a těžkých infekcí. Zároveň pokud bylo s kortikoterapií započato po více jak 8 hodinách často docházelo k hromadění laktátu v místě poškození a k útlumu axonálního pučení. Aktuálně tedy ESCIM a ČSARIM kortikoterapii nedoporučují. Česká společnost pro míšní léze však ano a to za podmínek že započne do 8 hodin od poranění. FDA a ASA nikdy neschválily podávání kortikoidů v indikaci míšní léze.