• jedná se o stav kdy dojde ke stahu hlasivek a k obstrukci dýchacích cest
• k laryngospazmu dochází zejména při podráždění laryngu, pharyngu nebo dutiny ústní, může nastat již při manipulaci laryngoskopem či laryngeální maskou v dutině ústní
• největší riziko hrozí u predisponovaných skupin, nejvíce pak v pediatrické populaci (čím mladší jedinec tím větší riziko laryngospazmu)
• rozvoj laryngospazmu je nejčastější během mělké anestezie, tedy při intubaci a extubaci nebo zavádění laryngeální masky, proto je doporučeno extubovat při obnoveném dechovém vzorci ale ještě stále za dosti hluboké anestezie a areflexie
• laryngospazmus není častý u geriatrických pacientů, kde dochází k snížení prahu reflexů
• projeví se jako nemožnost prodechnout pacienta, pokles saturace, cyanoza
• léčba: kyslík 100%, vysoký průtok, bimanuální držení masky, zvýšení inflačních tlaků, inhalační anestetikum ve vysoké koncentraci, podání propofolu a prohloubení anestezie, pokud laryngospazmus stále trvá přistoupíme k podání 0,2 mg suxamethonia na kg, pokud laryngospazmus neodezní podáme intubační dávku suxamethonia což je 1 mg na kg (pediatrická populace díky většímu distribučnímu objemu může potřebovat i více lze podat až 4 mg na kg, možnost podání i.m. nebo sublinguálně)