Jedná se o stav kdy se pacient po výkonu nemůže vymočit a pociťuje náplň močového měchýře. Dle proběhlých studií se incidence pohybuje mezi 5 – 70%, což demonstruje fakt jak moc závisí na způsobu vedení anestezie a podaných lécích potažmo na infuzní terapii během výkonu. Porucha bývá přechodná a zpravidla rychle odeznívá.

Rizikové faktory

• na straně pacienta -> mužské pohlaví, geriatrický pacient, operace v malé pánvi, anamnéza retence moči, neurologické onemocnění
• na straně anestezie -> riziko se zvyšuje s užitím opiátů, anticholinergních léků, beta blokátorů a při delším trvání anestezie, zároveň neuroaxiální blokády zvyšují riziko retence moči

Pokud paicent nemočí a stěžuje si na plnný močový měchýř, mělo by být provedeno USG a změřena náplň močového měchýře. Pokud je náplň nad 600 ml, je doporučeno provést jednorázovou katetrizaci. Objem moči, který po katetrizaci vyteče, by měl být zaznamenán. Pokud je nad 400 ml a pacient zůstává v nemocnici lze katetr ponechat delší dobu.

Ambulantní pacienti (jednodenní chirurgie) s náplní pod 600 ml mohou být propuštěni i když ještě nemočí.

Pokud jsou pacienti hospitalizováni je běžné, že nemočí nebo jsou oliguričtí, až 6 – 8 hodin po výkonu. V této době bychom měli pouze výdej moči více monitorovat a pozatím být co se týče terapeutického zásahu spíše zdrženlivý.

(pacienti po transuretherální resekci prostaty, kdy se používá jako expanzivní roztok často roztok sorbitolu, mohou retinovat tekutiny právě díky absorbci sorbitolu a zvýšenému osmotickému tlaku v extracelulárním prostředí)