Záškrt

Původcem je Corybacterium diphterie. Bakterie je velice odolná vůči vyschnutí a snadno se kultivuje. Očkování velmi omezilo výskyt onemocnění a dnes známe spíše mírné projevy a tzv. laryngeální krup již prakticky nevidíme.

Zdrojem nákazy jsou nemocní a nosiči. K přenosu dochází vzduchem a infikovanými předměty. Očkování je namířeno proti toxinu produkovaným bakteriemi. Nicméně vysoká proočkovanost omezila výskyt nemoci a výrazně snížila také bacilonosičství. Kolektivní imunita a fakt, že toxinogenní kmeny jsou nahrazeny jinými chrání i dospělé jedince, kterým již imunita vůči difterii poklesla.

Patogenita difterie je způsobena produkcí toxinu, který poškozuje buňky v okolí. Sama o sobě jinak difterie nepatří mezi invazivní mirkoby. Toxin se šíří difuzí a usmrcuje buňky. Vzniká koagulum které je složeno z mrtvých buněk a fibrinu. Takto vznikají typické pablány, pevně lpící ke spodině. Pablány a otok provázející zánět zužují dýchací cesty a dochází tak u malých dětí až k dušení. Proto byl záškrt zvláště pak laryngeální formy tak obávaným onemocněním.

Klinicky se záškrt manifestuje v několika formách. Faryngeální je nejčastější a nejmírnější. Zprvu je horečka nevýrazná, je přítomna bolest v krku a tonzily jsou žlutě povleklé. Podčelistní uzliny jsou téměř vždy zduřeny. Druhým stádiem, ve které se nemoc může vyvinout je maligní forma difterie. Pablány se začnou šířit i na patro a pokračují do laryngu. Mění svou barvu na šedavou a mohou se objevit i ostrůvky nekroz. Pablány po stržení krvácí. Horečka se výrazně zvyšuje. Výrazná je také cervikální lymfadenopatie. Produkcí toxinu dochází také k chabé obrně měkkého patra. Časté je také toxické poškození myokardu. Toxin se totiž dostává v tomto stádiu do oběhu.

  1. faryngeální forma
  • nevýrazná horečka
  • bolest v krku
  • tonzili rudé, poté povléklé (žlutavý povlak)
  • zduření podčelistních uzlin
  1. maligní difterie
  • šedavý povlak tonzil, patra až k laryngu
  • zvýšení teploty
  • chabá obrna měkkého patra
  • toxické poškození myokardu (arytmie)
  • výrazná krční lamfadenopatie
  1. laryngeální krup
  • štěkavý kašel, chrapot, stridor
  • rychlá progrese
  • rychlé šíření pablán do laryngu
  • typické pro kojence

Difterie dělá také záněty nosu. Charakteristická je hnisavá sekrece z nosu někdy s příměsí krve. Onemocnění je velice nakažlivé. Kožní forma difterie, která je také možná je velice vzácná.

Diagnostika probíhá zejména kultivačně. Je třeba ověřit tvorbu toxinu.

Terapie je založena na podání antidifterického sera, která inaktivuje toxin. Jako ATB terapii volíme PNC nebo pro bacilonosičství lépe makrolidy.