Infekční endokarditida

Jedná se o vážné onemocnění, které je charakterizované přítomností infekční vegetace na chlopni (nejčastěji) nebo endokardu. Endokarditidy rozdělujeme do několik skupin dle faktorů na jakém endokardu a u koho vznikají.

  1. na nezměněném endokardu
  2. na změněném endokardu
  3. u i.v. toxikomanů
  4. u implantovaných kardiostimulátorů a defibrilátorů

Incidence infekční endokarditidy stále stoupá a to zejména díky nárůstu počtu predisponovaných osob v populaci.

V posledních letech se změnila podstata onemocnění směrem ke stafylokokovým původcům, kteří kolonizují zejména aortální a trikuspidální chlopeň. Dříve naopak hlavními původci byly viridující streptokoky, kteří kolonizovaly zejména mitrální chlopeň.

V našich podmínkách a dalších vyspělých zemích tvoří nozokomiální endokarditidy spojená s invazivními výkony na srdci až 30% všech případů.

90% endokarditid je způsobeno G+ koky (stafylkoky a streptokoky), avšak infekční endokarditidu může způsobit jakékoliv agens včetně mykotických či anaerobů.

  1. S. aureus
  • infikuje jak změněné tak nezměněné chlopně
  • vždy pod obrazem sepse
  1. viridující streptokoky
  • součást komenzální flory dutiny ústní
  • dobře léčitelné
  1. koaguláza negativní stafylokoky
  • běžně na kůži
  • vysoká afinita k umělohmotným povrchům
  • plíživý průběh
  1. enterokoky
  • jedná se o nejčastější nozokomiálně způsobené infekce
  • jsou velice rezistentní
  • subakutní průběh
  1. houby
  • hlavně u osob s těžkou poruchou imunity
  • hlavními původci jsou Candida a Asprgilus

Předcházející onemocnění srdce je přítomné u 80% lidí trpících infekční endokarditidou (50% degenrativní postižení chlopní, 30% vrozené vady chlopenního aparátu, 30% poškození endokardu při katetrizaci).

Klinicky se nemoc může projevit velmi různorodě. Klasickými příznaky jsou horečky, slabost, únava, dyspnoe, embolizační projevy na kůži a oku.

Diagnostika se opírá o hemokultivaci a echokardiografii. Na infekční endokarditidu bychom měli pomyslet u osob s horečkou a predisponujícím faktorem, s výrazným šelestem na srdci, u stavů s chronickou infekcí a celkovým chřadnutím pacienta, i.v. toxikomanů, u nevysvětlitelných horečnatých stavů.

Terapie spočívá v podávání vysokých dávek ATB. ATB podáváme dle klinického stavu pacienta a dle hemokultivace a citlivosti. Stále častěji se dnes také uchylujeme k chirurgické terapii. Chirurgický výkon provádíme až u 30% infekcí a to ještě v době aktivní infekce.

Nejčastější původci a indikace ATB

  1. stafylokoky -> oxacilin + gentamycin
  2. streptokoky -> PNC G (+ gentamycin pokud má streptokok horší citlivost)
  3. enterokoky -> PNC G + gentamycin
  4. houby -> amfotericin B
  5. nejasný původce -> co- ampicilin + gentamycin