Mozek je jedním z nejvíce prokrvených orgánů. V klidu do mozku jde až 750 ml/min. Při zátěži tento objem může až 5x stoupnout. Cévy mozku dělíme na tepny a žíly.

Tepny mozku

Krev je do mozku přiváděna vertebrálními arteriemi a karotickými arteriemi. Na spodní části mozku je z tepen vytvořen Willisův okruh. Je tvořen koncovými částmi vnitřních karotických arterií a pokračováním vertebrálních arterií. Spojeny jsou komunikujícími arteriemi v uzavřený kruh (schéme zde).

Arterie basilaris vzniká spojením dvou arteriae vertebrales. Poté prochází po ventrálním okraji Varolova mostu a odstupují z ní arterie pro zásobení mozečku a dvě arterie cerebri posterior (již část Willisova okruhu). Skrze arterie comunicans posterior je spojena s koncovými částmi arteriae carotis interna které zde již tvoří arteriae cerebri media. Obě arteriae cerebri media jsou spojeny pomocí arteriae comunicans anterior. Na vrcholu propojení odstupují ještě párové arteriae cerebri anterior.

Projevy postižení jednotlivých tepen

• Přední povodí (a. cerebri media a anteriror)
  • příznaky jsou zjeména slabost končetin na kontralaterální straně
  • dysatrie a kontralaterální centrální pareza n. facialis
  • pokud je postižena dominantní hemisfera (nejčastěji ta levá) je přítomna i afazie (zasaženo i Brockovo a Wernickeovo centrum)
• Zadní povodí
  • může být projevem mozečkového syndromu (nestabilita, závratě)
  • může docházet ke kmenovým syndromům dle zasažené části
  • může se rozvinout bulbární syndrom
  • může dojít ke kvantitativním poruchám vědomí

Drenážní žilní systém mozku

Krev je z mozku drénována systémem povrchových a hlubokých žil které se slévají do tzv sinů. Siny jsou pojmenovány dle anatomické lokace. Obaleny jsou tvrdou plenou mozkovou (dura mater). Při jejich poškození vzniká často epidurální krvácení /hematom.