Respirační insuficience II. typu

Respirační insuficienci dělíme na insuficienci I. a II. typu podle toho, zdali je poškozena alveolo-kapilární membrána nebo zdali je přítomna hypoventilace.

Respirační insuficience II. typu se také nazývá jako hypoxemixko- hyperkapknická nebo ventilační. Již z názvu je patrný rozdíl od respirační insuficience I. typu.

Hlavními známkami respirační insuficience II. typu jsou hyperkapnie potažmo retence CO2 a hypoxie. K hyperkapnii dochází kvůli retenci CO2 v organismu. Ta ovšem nenastává kvůli poškozené difuzi ale kvůli nedostatečné ventilaci -> hypoventilace (jak víme tak CO2 difunduje velmi snadno a proto téměř nikdy není prodloužením difuzní dráhy jeho výměna limitována).

Klinicky se hyperkapnie projeví spavostí a rozvojem poruchy vědomí až do obrazu komatu s útlumem dechu. Zároveň hyperkapnie způsobí vazodilataci, která vede ke zvýšení intrakraniálního tlaku (Monroe – Kellyho doktrína).

  • respirační insuficience II. typu
    • poruchy ventilace -> hypoventilace
    • retence CO2 -> hyperkapnie a hypoxie

Příčiny respirační insuficience II. typu

  • úraz CNS, otrav toxiny působící na CNS
  • úraz hrudníku s nemožností dostatečné ventilace
  • nervosvalové onemocnění (myasthenia gravis, polyradikuloneuritida)
  • Pickwickův syndrom
  • obstrukce dýchacích cest (cizí těleso, nádor, asthma, CHOPN), pneumothorax, fluidothorax (zvýšený nitrohrudní tlak obecně)

Léčba

Léčba by měl být zaměřena na základní onemocnění. Respirační selhání II. typu nejlépe řeší dechová podpora, a to ať už neinvazivní ventilace či umělá plicní ventilace (UPV). V neposlední řadě je důležitá korekce vnitřního prostředí.

  • respirační insuficience II. typu
    • přístrojová dechová podpora (umělá plicní ventilace, NIV)
    • korekce vnitřního prostředí (hyperchloremie, base excess, hypofosfatemie, hyperkapnie, hypomagnesenemie…)
    • Pozor u chronické retence CO2, kde je dechové centrum stimulováno hypoxíí, nikoliv hyperkapnií, může dojít při oxygenoterapii ke zmírnění klinických projevů ale zároveň k prohloubení hyperkapnie (hypoventilace a ztráta stimulace dechového centra) a progrese stavu až do obrazu komatu. Typicky se jedná o pacienty trpící CHOPN či těžkou formou nekontrolavného Asthma bronchiale.