Transfuze krevních derivátů je metodou, kdy pacientovi podáváme krev nebo její deriváty. Podávat můžeme celou řadu přípravků. Dělíme je obvykle na transfuzní přípravky a na krevní deriváty.

• Transfuzní přípravky
  • plná krev – jedná se o krev i serum, dnes se téměř nepoužívá (renesanci zažívá ve vojenské medicíně)
  • erymasa (ERD) – jedná se koncentrát červených krvinek vyrobený z plné krve
  • trombocyty (TTP) – jedná se o koncentrát trombocytů vyrobený z plné krve
  • plazma (FFP) – jedná se o serum, obsahuje tedy albumin a srážecí faktory mimo jiné
• Krevní deriváty
  • albumin
  • fibrinogen
  • koncentrát srážecích faktorů
  • imunoglobuliny

Dle toho, čeho chceme dosáhnout poté vybíráme, jaký produkt pacientovi podáme. Nejčastěji přistupujeme ke krevní transfuzi při krvácené. Standardně podáváme ERD a FFP v poměru 1:1 a TTP v poměru 4:4:1. Pokud se jedná o masivní krvácení je poté potřeba rovněž doplnit fibrinogen. Iniciální dávka bývá 4 g. FFP a koncentrát srážecích faktorů (Beriplex, Ocplex) často podáváme také pacientů s hypokoagulačním stavem na vrub hyperwarfarinizace např. Často používaným derivátem bývá také albumin, který slouží k doplnění bílkoviny. Albumin by byl rovněž dobrým volumoexpandérem avšak pro toto použití je zatím poměrně drahý a je tedy rezervován jen pro těžké nereagující stavy.

Plná krev, ERD a FFP mají vždy vyznačenou krevní skupinu. Jejich podání musí být v souladu s kompatibilitami krevních skupin. Nejvíce nás zajímá systém AB0 a poté RhD systém. Ostatní systémy krevních skupin jsou zpravidla na krevních konzervách rovněž vyznačeny avšak nehrajou až tak velkou roli.

Před podáním transfuze pacientovi musí být nejprve pacient vyšetřen. Provede se odběr krve a určí se pacientova krevní skupina. Rovněž se odebraný vzorek vyšetří na přítomnost protilátek. Ty mohou být často přítomny u pacientů s častými transfuze. Dochází u nich k imunizaci. Před samotným podáním krevní transfuze musí proběhnou ještě křížová zkouška u lůžka pacienta. Výjimku tvoří situace kdy krev je potřeba podat z vitální indikace. Tehdy se podává krev skupiny 0, kterou nekřížíme. Dalším mechanismem k zabránění podání krve jiné skupiny pacientovi je tzv. biologická zkouška. Krevní transfuzi necháme 2 – 5 minut kapat a sledujeme pacienta. Transfuzi poté přerušíme a kontrolujeme tlak, pulz a teplotu. Při jakýchkoliv obtížích podávání transfuze přerušíme. Pokud se jedná o akutní situace biologickou zkoušku neprovádíme.

Při podávání krevních transfuzí musíme myslet na to, že přípravky jsou antikoagulovány citrátem. Ten vyvazuje vápník a hořčík. Při podávání více jak 4 TU (transfuzních jednotek) bychom měli také doplnit tyto ionty. V České republice je široce rozšířen nedostatek hořčíku. Na jeho substituci bychom tak neměli zapomínat. V praxi podáme 20 ml 20% MgSO4 a 10 ml CaCl2. Vhodná je průběžná kontrola vyšetřením dle Astrupa.

Po dokončení transfuze je potřeba prázdné krevní konzervy uschovat ještě 24 hodin pro pozdější kontrolu pokud by došlo ke komplikacím spojeným s podáním krevních transfuzí.

V praxi je vždy nutností kontrolovat číslo transfuzního přípravku a průvodky, znovu kontrolovat krevní skupinu, datum do kdy je bezpečné krevní derivát použít (pozorný čtenář si může všimnout že krevní derivát a transfuzní přípravek se používají velmi promiscue) a objem konzervy.