Tyto viry se vykazují svou afinitou k CNS, hovoříme o neurotropismu enetrovirů. Z enterovirů pro nás mají význam tři hlavní skupiny Coxsackie, ECHO viry a polio.

Coxsackie

Jedná se o velmi nakažlivé viry, přenáší se hlavně fekorálně kontaminovanou vodou a potravou. Incidence je mnohonásoběn vyšší v dětské populaci.

Nákaza probíhá v 80% subklinicky. Pokud se nákaza projeví je doprovázena horečkou, kašlem, zánětem nosohltanu a lymfadenopatií. Zároveň může infekce probíhat pod některým z dalších specifických obrazů.

1. nespecifické příznaky

• horečka, kašel, zánět nosohltanu
• lymfadenopatie

2. aseptická meningitida

• dvoufázový průběh
• horečka, myalgie (1. fáze)
• meningeální sy (2. fáze)
• faryngitida, konjunktivitida, exantem

3. horečnatý exantém

• makulopapulozní vyrážka
• hlavně u dětí mladších 4 let
• někdy až petechiální exantém

4. pusa – ruka – noha

• vezikuly na prstech, dlaních a ploskách, uvule a jazyku

5. herpangina

• vezikuly na patře, jazyku a tonzilách
• náhlé zvýšené teploty
• potíže s polykáním

6. akutní faryngitida

1. hemoragická konjunktivitida
2. vznik diabetes mellitus 1. typu

• několikrát byl již popsán rozvoj diabetu mellitus v souvisloti s nákazou
• patogeneze není objasněna

Diagnostika je obtížná. Pokud vznikne epidemie nespecifických horečnatých onemocnění v létě můžeme uvažovat o enterovirové etiologii. Možná je serologie ale vzhledem k velkému počtu serotypů se neprovádí. Přímá diagnostika k spolehlivému důkazu etiologie nestačí.

Terapie je symptomatická.

ECHO

Šíří se fekorální cestou (vodu a potravou), maximum infekcí je koncem léta. Většina onemocnění probíhá subklinicky nebo se vyvinou necharakteristické horečnaté onemocnění.

Některé ECHO viry jsou uváděny jako původci určitých horečnatých onemocnění doprovázených vyrážkou.

Diagnostika i terapie je shodná jako u coxsackie viru.

Polio

Zdrojem onemocnění je nakažený člověk. Nemocný vylučuje masivně viry stolicí. Znečišťuje tedy odpadní vody. Takto se může virus šířit dále. Vyšší hygienický standard přinesl těžší průběh a více paretických forem. Typické byly epidemie polio virů. Nakažení ve vyšším věku odpovídá těžší průběh s větší šancí na trvalé následky. Polio u nás není od roku 1960.

Virus do organismu vstupuje přes GIT a vzniká první téměř nedetekovatelná viremie. Většinou asymptomatická. Je roznášen do retikuloendotelu. Vzniká druhá virémie, která je již masivní a virus proniká do CNS, ke kterému vykazuje velkou afinitu. Postihuje zánětem hlavně přední rohy míšní v lumbosakrální a cervikální oblasti.

Klinicky se manifestuje jako neurčité horečnaté onemocnění v úvodu. Pokud se zde onemocnění zastaví proběhlo tzv. abortivně. U malé části pacientů progreduje. Po 1 – 10 dnech se dostaví horečky, meningeální příznaky a nauzea se zvracením. Pouze u 1% pacientů dojde při horečnatém průběhu k rozvoji paréz. Jedná se o pacienty, jež byly vystaveny vyšší zátěži. Postiženy jsou více svaly, které byly namáhány. Typické jsou asymetrické parezy (nejčastěji jedna končetina). Mohou být postiženy i svaly zad a šíjové svalstvo. Postižené svaly jsou zprvu ve spasmu, palpačně bolestivé. Po odeznění horeček a spasmů svaly rychle atrofují.

1. nespecifické příznaky

• horečka
• nauzea, zvracení

2. non- paretický průběh

• po 1 – 10 dnech horečka
• meningeální syndrom +
• nauzea a zvracení

3. paretický průběh

• rozvoj paréz asymetricky
• svaly zprvu ve spasmu, palpačně bolestivé, potom atrofie

Diagnostika je založena na serologii a současné kultivaci viru ze stolice.

Terapie je symptomatická. Zaměřena na celkový klid a později rehabilitace. Hlavně přikládání teplých obkladů a protahování svalů, aby se zamezilo rozvoji kontraktur.