Plicní poddajnost / compliance plic

Plicní compliance je parametr vyjadřující poddajnost plicní tkáně tj. schopnosti plicní tkáně měnit objem v závislosti na změnách tlaku. Plicní compliance vyjadřuje jak velký tlakový gradient způsobí určitou změnu obejmu plicní tkáně.

Plicní compliance se vypočte jako změna objemu plic děleno změnou interpleurálního tlaku. Uvádí se v jednotkách ml/cmH2O nebo l/cmH2O.

C = delat V / delta P

C = compliance -> běžně 50 – 60 ml/cmH2O (ARDS běžně pod 40 ml/cmH2O)

delta V -> změna objemu plicní tkáně

delta P -> změna interpleurálního tlaku (ten je vždy negativní, při inspiriu -0,8 kPa a při exspiriu -0,18 kPa tj delta P přibližně 15 mbar)

Plicní poddajnost se odvíjí od elasticity plicní tkáně a povrchového napětí na alveolech. Plicní elasticita je dána přítomností elastických vláken v plicní tkáni. Jejich úbytek nebo poškození pak vede ke snížení plicní elasticity a rozvoji restriktivní poruchy. Povrchové napětí fyziologicky snižuje přítomnost surfaktantu. Jeho chybění zapříčiní snížení compliance plic a vyšší míru kolapsibility alveolů a opět vede k rozvoji resktriktivní poruchy.

U ARDS se typicky kombinují obě poruchy. Jak porucha surfaktantu tak porcuha elastických vláken. Pouze se mění čas kdy se tyto poruchy rozvíjejí. Nejprve dochází k porušení surfaktantu a zvýšení povrchového napětí což vede k poklesu plicní compliance. To následně vede k fibrotizaci plic a k porušení elastických vláken a k prohloubení a fixaci resktriktivní poruchy.