Srdeční výdej je objem krve, který srdce přečerpá za jednotku času. Jednotkou času považujeme nejčastěji minutu. Je dán tedy frekvencí a tepovým objemem.

CO = cardiac output = srdeční výdej (l/min)

f = frekvence (počet stahů/min)

SV = stroke volume = tepový objem (l)

CO = SV x f

V klidu činí srdeční výdej 4 -8 l/min. Při zátěží může být až pětinásobný. Zvýšení srdečního výdeje je dáno zejména nárůstem frekvence. Srdeční výdej stoupá s frekvencí jen do určité míry, tachykardie totiž snižuje srdeční návrat a tím způsobuje následný pokles tepového objemu. Zvýšení srdečního výdeje frekvencí tak má své limity. V menší míře u dospělých ale také zvýšením tepového objemu.

Srdeční výdej je jednou z determinant dodávky kyslíku. Dodávka kyslíku do tkání je jedním z hlavních terapeutických cílů. Znalost hodnoty a zejména pak trendu srdečního výdeje je tak velmi cenným údajem. Díky měření srdečního výdeje můžeme optimalizovat terapii a dosáhnout tak námi zvolených hemodynamických cílů.

Pro zjištění srdečního výdeje můžeme použít několik metod.

• ECHO kardiografie
• Diluční metody
• Fickův princip
• Elektrická impedance
• Magnetická rezonance srdce

Tradiční metodou je ECHO kardiografie se změřením srdečního výdeje. Srdeční výdej určíme jako plochu pod křivkou která vznikne změřením rychlosti průtoku krve (velmi podobná tvarem křivce arteriálního tlaku).

Další velmi často používanou metodou jsou metody diluční. Jedná se zejména o termodiluční metodu PICCO. Metoda spočívá v podání studeného roztoku centrálním žilním katetrem. Čidlo zaznamená teplotu roztoku. Druhé čidlo umístěné v arteriálním katetru měří po čas měření teplotu krve. Z teplotního rozdílu (proudící krev se ochladí podaným roztokem) na základě matematických vzorců poté zjistíme srdeční výdej. Alernativou je LiDCO které používá značená iont lithia.

Dnes spíše teoretickou možností je využití Fickova principu který vychází ze zákona o zachování hmoty. Srdeční výdej je pak vypočítán na základě koncentrace plynu v arterii a plynu ve vydechovaném vzduchu.

Zcela marginální metodou je měření elektrické impedance hrudníku. Změny v impedanci přímo souvisí se změnou objemu krve v hrudníku. Rozdílem mezi diastolou a systolou můžeme tedy změřit tepový objem a po přenásobením frekvencí určit srdeční výdej.