Anaeroby můžeme dělit na sporolující a nesporolující. Nesporolující nemají zvláštní faktory virulence a všechny jejich infekce jsou si velmi podobné a léčí se podle stejného schématu. Pod skupinu sporolujících patří jediný rod a to jsou Clostridia.

Většina anaerobních infekcí je endogenních. Výjimku tvoří clostridiové ranné infekce a infekce Clostridium difficile. K infekcím dochází při narušení rovnováhy, kdy anaeroby dostávají příležitost.

Lidský organismus je proti anaerobním infekcím chráněn vysokým prokrvením tkání a vysokou tenzí kyslíku. Takto tedy hubí bakterie dalo by se říci bez práce. Infekce tedy může vzniknout pouze pokud je přítomný predisponující faktor, tj. snížení tenze kyslíku ve tkáni. Anaerobní infekce jsou imunitou těžko zvládnutelné a organismus se tedy snaží spíše o jejich ohraničení a vznikají chornické abscesy. Často se stává, že u chronických infekcí máme i anaerobní floru přítomnou. Dochází zde k součinnosti aerobních bakterií, které spotřebovávají kyslík a následnému osídlení anaeroby. Je tedy třeba myslet na tento fenomen při volba ATB terapie.

Klinicky se anaerobní infekce projevují nespecificky. Charakteristický obraz mají pouze Clostridiové infekce a akné (viz. dermatologie).

Diagnostika je zejména klinická. Typická je hnisavá zapáchající exsudace z rány. Potvrzení původce je většinou kultivačně.

Terapie je zejména chirurgická. Spočívá ve vyčištění rány a odstranění nekrotických hmot. ATB terapii je nutno podávat ve vysokých dávkách aby byla její koncentraci ve špatně prokrvených tkáních dostatečná. Používáme zejména linkosamidy, metronidazol a chloramfenikol.

Aktinomykóza

Původcem je bakterie rodu actinomyces. Infekce je endogenní, jsou běžnou součástí ústní a vaginální mirkoflory. Dříve spojena se špatnou ústní hygienou, dnes však převážně spojována s přítomností nitroděložního tělíska.

Klinicky se projeví zejména pelvickou formou. V anamnéze je dlouholeté nošení nitroděložního tělíska. Příznaky jsou nespecifické.

• nitroděložní tělísko několik let
• bolest v pánvi
• nepravidelné krvácení
• tlak v podbříšku

Diagnostika je USG a anamnéza. Na USG je vidět tumoriformní útvar v malé pánvi. Histologické vyšetření pak často teprve určí původce. Některé stavy jsou zprvu řešeny jako náhlá příhoda břišní.

Terapie spočívá v odstranění tělíska nasazení ATB, nejlépe PNC G.

Clostridia

Mezi původce patří Cl. dificile a histotoxická clostridia. Dále budeme řešit pouze histotoxická clostrdia. Nejvýznamnějším původcem je Cl. perfringens.

Spóry clostridií jsou běžně v půdě, ale také v trávicím traktu obratlovců. Infekce měkkých tkání clostridii jsou proto asociovány výhradně s úrazy. Nejvíce potom u úrazů v zemědělství nebo s válečnými poraněními, kdy dojde ke kontaminaci rány půdou.

Klinicky se infekce projeví jako tzv. plynatá sněť (myonekroza). Hlavním příznakem je neustále narůstající bolest v ráně. Vyvíjí se nápadně velký otok kolem rány. Nápadná je rovněž zápach z rány. Třaskání plynu není tolik vyjádřené jako u celulitidy. Exsudát z rány je hemoragického charakteru. Nejedná se však o hnis, protože leukocyty migrující do oblasti rány podléhají ihned nekróze. Celkový stav postiženého má tendenci rychle progredovat. Při neléčení smrt nastává během desítek hodin od prvních příznaků. Druhou formou je clostridiová celulitida. Začíná pozvolna bolestí a otokem. Systémové příznaky nemusí být přítomné. Patognomické je třaskání plynu.

1. myonekroza

• narůstající neúměrná bolest v ráně
• bronzový otok kolem rány (přítomnost bul)
• zápach z rány
• šíření se otoku až na celou končetinu
• rychle progredující zhoršující se celkový stav pacienta (subfebrilie, hypotenze, tachykardie, opocený)

2. celulitida

• otok a bolest
• celkové příznaky nemusí být vyjádřeny
• třaskání plynu v ráně

Diagnostika probíhá mikroskopickým vyšetřením exsudát, v němž se prokážou clostridia.

Terapie je založena na chirurgickém ošetření rány. Zároveň zahajujem ATB terapii což je podání PNC G + clindamycin.