Poranění mozku je poměrně časté trauma. Incidence je přibližně 300/100 000 obyvatel a rok. Nejčastjěji postihuje adolescenty, mladé dospělé a starší 75 let.

Mezi hlavní příčiny patří dopravní nehody. Dále pády z výšek, pracovní úrazy a brachiální násilí s úderem do hlavy.

Traumata mozku můžeme dělit dle více kritérií. Význam spíše teoretický.

• Otevřené (penetrující) x Zavřené (nepentrující)
  • význam pro indikaci ATB profylaxe a výkaz péče pro pojišťovnu
• Akutní x Subakutní x Chronická (chronický je pouze chronický subdurální hematom)
• Přímé x Nepřímé
• Fokální (kontuze) x Difusní (komoce, difusní axonální poranění)
• Lehké (GCS nad 13) x Střední (GCS 12 – 9) x Těžké (GCS 8 a méně)

Základní diagnostikou metodou všech poranění mozku je CT a MRI mozku.

Terapie se opírá o neurochirurgickou intervenci (stabilizace páteře, kranioplastika, odsátí hematomu, dekomprese) a konzervativní postupy (antiedemová terapie, podpora vitálních funkcí).

Komoce

Komoce je difusní poranění mozku charakterizované krátkodobým neurologickým deficitem bez zjevného korelátu na zobrazovacích metodách. Neurologický deficit je bez ložiskových změn. Terapie je symptomatická. Vždy následuje úprava stavu ad integrum.

• krátkodobá ztráta paměti
• nausea a vomitus
• cefalea

Kontuze

Jedná se o fokální poranění mozku nejčastěji prudkou změnou pohybu. Na zobrazovacích metodách je často patrné prokrvácení baze frontálního laloku a horní části temporálního laloku. Obě místa označujeme jako coup a contre coup.

Příznaky jsou variabilní dle tíže poškození. Může být i porucha vědomí.

Lacerace mozku

Jedná se o roztržení mozkové tkáně. Často spojeno s dalším poškozením jako např kontuze. Bývá důsledkem nehod s vysokou kinetickou energií. Zpravidla je přítomno kóma.

Difusní axonální poranění

Jedná se o přerušení axonů na rozhraní šedé a bílé hmoty mozkové. Poranění je spojeno s náhlou změnou rychlosti kdy vzhledem k rozdílným hustotám bílé a šedé hmoty se obě pohybují jinou rychlostí. Jejich zpomalení tedy trvá také jinou dobu a dochází ke střižnému napětí a následně k přetrhání axonálních spojů.

Typické je dlouhé bezvědomí s často negativním CT (někdy lze pozorovat drobné tečky v mozkovém parecnhymu). Průkazná je až magnetická rezonance která prokáže přerušení axonů.

Nepřímá poranění mozku

Mezi nepřímá poranění mozku řadíme suburální a epidurální hematom, traumatické subrachnoideální krvácení a traumatické intraparencyhmové krvácení.