Hnisavá meningitida se díky možnosti šířit se  skrze likvorové cesty projevuje jako difuzní zánět CNS.  Hlavními projevy jsou horečka a bolest hlavy. Dále se přidává nauzea nebo zvracení a rozvíjí se porucha vědomí.

Etiopatogeneze je velmi různorodá. Dnes se má za to, že ji může za určitých okolností způsobit jakýkoliv mikroorganismus. V reálném světě jsou pak některé patogeny zastoupeny s výraznou převahou. Hlavním faktorem je věk pacientů.

• 0 – 2 měsíce -> Str. agalactiae, Listeria, E. coli
• 3 m – 5 let -> Str. pneumoniae, Haemophilus, N. meningitidis
• 5 – 60 let -> Str. pneumoniae, N. meningitidis, S. aureus
• 60+ -> Str. pneumoniae, Listeria, S. aureus

Dalším důležitým znakem pro určení původce je rozdělení meningitid do dvou skupin. Na primární a sekundární. U primární je prvním příznakem meningitida. Tuto formu způsobuje zejména meningokok, ale může se uplatnit i Haemophilus. Sekundární meningitidu lze považovat za komplikaci prvotního infektu, který se rozšířil na CNS. Typicky pak sekundární meningitidu způsobují pneumokoky a stafylokoky.

Zvláštní skupinu meningitid tvoří ty, kterých je podkladem komunikace extra- intradurální. Např. durální píštěle či traumata hlavy. Původci se pak budou odvíjet od toho kde je daná komunikace.

Dalším možným dělením je dělení dle rychlosti průběhu. Nejrychleji probíhající s úmrtím do 24 hodin jsou meningitidy perakutní. Nejčastěji způsobené meningokokem. Dále jsou akutně probíhající kde se rozvíjí porucha vědomí 1 – 2 dny. Následují poté subakutní kdy se porucha vědomí rozvíjí 1 – 2 týdny a nakonec jsou chronické, které jsou velmi vzácné. Chronickou meningitidu pak typicky vyvolává M. tuberculosis.

Klinické projevy meningitidy jsou horečka, bolesti hlavy. Dále se přidává nauzea nebo zvracení. Celý stav progreduje do poruchy vědomí. Objektivně se zjistí porucha vědomí, pozitivní meningeální sy., bradykardie. Neurologický ložiskový nález bývá v normě. Pokud se objeví petechie či sufuze může se jednat o znak probíhající sepse a je třeba začít urychleně jednat.