Plicní zkrat je stav, kdy krev přechází z pravé části srdce do levé části srdce, bez toho aniž by se podílela na výměně plynů. V důsledku tedy nedojde k odevzdání CO2 a k oxygenaci. Tato krev poté přitéká přímo do levého srdce, kde se mísí s krví oxygenovanou a „ředí“ ji. Výsledkem je nižší parciální tlak kyslíku v arteriální krvi.

Velikost shuntu může být proměnlivá. Shunty dělíme na dvě hlavní skupiny. Fyziologické a patologické. Velikost fyziologického shuntu by měla být od 2 do 5%, kdy polovina připadá na anatomický shunt a polovina na funkční shunt.

• fyziologický shunt
  • anatomický shunt
    • krev se neúčastní výměny plynů kvůli anatomickým poměrům -> bronchiální cirkulace, Thebesiánské vény (malé vény myokardu, které jsou drénovány přímo do levého srdce)
  • funkční shunt
    • krev, která se dostává do styku s alveolokapilární membránou alveolů, které nejsou dostatečně ventilovány -> nedochází tedy k úplné oxygenaci krve (viz. Westovy zóny)
• patologický shunt
  • intra- kardiální shunt
    • např. defekt septa síní (pokud tlak v pravé síní převýší tlak v síni levé tzv. Eisenmengerův sy)
  • shunt zprostředkovaný komunikacemi velkých cév
    • např. přímá komunikace mezi pulmonální arterií a pulmonální vénou nebo aortou
  • intra- pulmonální shunt
    • nejčastější patologické shunty
    • dochází k nim pokud jsou alveoli perfundované ale nedostatečně nebo vůbec ventilované -> nepoměr mezi ventilací a perfuzí, edém alveolů, uzávěr proximální části brocnhiálního systému

Pokud má pacient větší shunt než je fyziologický je analogicky nižší parciální tlak kyslíku v arteriální krvi. Zároveň můžeme sledovat pokles saturace. Parciální tlak CO2 však povětšinou zůstává schodný. I přes to, že krev, která se neúčastní výměny, plynů přináší více CO2, tak zůstává PaCO2 nezměněno. A to díky navýšení minutové alveolární ventilace dechovým centrem.