Westovy zóny popisují poměr mezi ventilací a perfuzí plic v jednotlivých částech plic. V plicích ventilace a perfuze stoupají od spoda nahoru. Toto je popisováno zejména vlivem gravitace. J. B. West založil svůj model na původním modelu gravitačním, ale bral v potaz i roli tlaku plynů v alveolu. Tento fakt je velmi důležitý zejména v anestezii, kdy PEEP změní významně tlak plynu v alveolu. West tak rozdělil plíci do tří zón (čtvrtá zóna je patologická). Zóny jsou číslovány 1 – apikální až 3 – basální. Celý model vychází z předpokladu že v každé ze zón se liší tlak plynů v alveolu a perfuzní tlak, který je dán rozdílem tlaku arterialním a venózním řečišti. Výsledkem je dopad na poměr mezi ventilací a perfuzí.

• zóna 1 (není přítomna za fyziologických podmínek)
  • arteriální i venózní tlak jsou nižší než je tlak plynů v alveolu
  • tedy plicní kapilára je zcela komprimovaná alveolem a nedochází k perfuzi
  • může se objevit pouze pokud je velmi nízký systémový tlak, tlak plynů v alveolu je extrémně zvýšený -> PEEP
• zóna 2 (plicní hilus a výše)
  • arteriální tlak je vyšší než tlak plynu v alveolu pouze v systole
  • venózní tlak je však nižší než tlak plynu v alveolu
  • díky tomu alveolus svým tlakem snižuje průměr vény (komprimuje ji) a dochází k intermitentnímu průtoku krve (pouze v systole, kdy je arteriální tlak vyšší než tlak plynu v alveolu)
• zóna 3 (pilcní hilu a níže)
  • tlak arteriální i venózní jsou větší než je tlak plynů v alveolu
  • k proudu krve dochází během celého srdečního cyklu