Windkesselův efekt (Windkessel model) popisuje vzhled tlakové křivky, který zohledňuje tepový objem, elasticitu aorty a compliance aorty.

Během systoly dojde k vypuzení objemu krve (tepový objem -> 70 ml). Aorta se roztáhne (compliance), aby se přizpůsobila objemu. Tím jak se roztáhne se zvýší intraortální tlak. Vypuzená krev má kinetickou energii a roztažená aorta potenciální energii. Během diastoly dojde ke smrštění aorty (elasticita). Potenciální energie je přeměněna také na kinetickou. Díky tomu, je zajištěn proud krve dopředu i během diastoly.

V praxi to znamená, že díky Windkesselovo efektu je pozitivní tlak v tkáních stabilní a to i přes to, že v srdci se tlaky mění. Setkáme se také s popisem že Windkesselův efekt mění sinusoidní tlak předávaný srdcem na stabilní pozitivní tlak. Krev tedy proudí dopředu stabilně i v diastole. Celý model je připodobňován převodníku mezi stejnosměrným a střídavým proudem.

S přibývajícím věkem dochází k degeneraci elastických vláken aorty. Aorta je tedy méně compliaentní, což znamená že se hůře roztáhne. Není tedy schopna se tolik přizpůsobit vypuzenému objemu krve během systoly. To způsobí mnohem větší nárůst intraortálního tlaku při systole. Degenerace elastických vláken je právě proto nejčastější příčinou hypertenze u geriatrických pacientů.

Animace Windkesselovo efektu zde