Dětské nádory představují pouze 1% všech nádorů -> jsou tedy méně časté oproti nádorům u dospělých. Maximum výskytu dětských nádorů je v prvních 5 letech života dítěte.

Dětské nádory mají jinou etiologii než nádory dospělých.

• Hereditární podklad – retinoblastom, nefroblastom
• Genetický podklad – chromozomální změny
• Prenatální zásahy – karcinogeny, které se dostanou transplacentárně, záření

Dětské nádory vycházejí hlavně z mezodermu a neuroektodermu, dospělé naopak z ektodermu nebo endodermu. Od toho se odvíjí i charakteristiky jednotlivých nádorů.

U dětí většina nádorů vzniká z buněk ještě nediferencovaných. U dospělých naopak dochází při nádorovém bujení k tzv. dediferenciaci (přestoupení buněk na naižší vývojový stupeň).

Jak již může být patrno, díky povaze nádoru, (vznik z nediferencovaných buněk) tak dětské nádory rostou rychleji. Dětské nádory jsou taktéž více vaskularizované (více zachovaná schopnost produkce VEGF). Z tohoto vyplívá, že dětské nádory budou také křehčí než u dospělých, a je třeba proto při vyšetřování a i při podezření postupovat více obezřetně. Totéž platí i při terapii -> operační řešení -> široký přístup.

U dětí se častěji setkáváme dříve s příznaky celkovými než s lokálními, ty nastupují až v pokročilejších stádiích (u dospělých samozřejmě naopak).

Nádory dětí jsou chemosenzitivnější a radiosenzitivnější než nádory dospělého věku.  Co se týče terapie tak u dětí není možné použít radioterapii v tak velkém rozsahu jako u dospělých -> dětský organismus je náchylnější na poškození zářením. Při použití radioterapie dochází k postižení vyvíjejících se struktur a sekundárnímu poškození tkání.