Komorové tachyarytmie jsou charakteristické akcí srdeční nad 120/min a širokým QRS komplexem, zpravidla širší jak 120 ms (někdy se říká 140 ms). Komorové tachykardie jsou často symptomatické. Mezi hlavní symptomy patří synkopa, hypotenze, nauzea, dyspnoe a náhlá smrt. Rozeznáváme dva typy komorových tachyarytmií a to setrvalou (trvá déle jak 30 sekund) a nesetrvalou (tři QRS komplexy nebo terminace do 30 sekund). Dále popisujem komorovu tachyarytmii podle morfologie QRS komplexu na monomorfní a polymorfní. Tvar QRS komplexu je dán místem vzniku vzruchů.

• setrválá -> více jak 30 sekund
• nesetrvalá -> minimálně 3x QRS komplex a nejdéle trvání 30 sekund
• monomorfní -> vzhled QRS komplexů je shodný
• polymorfní -> QRS komplexy jsou odlišné 

Monomorfní setrvalá tachykardie

Přístup ke komorové tachyarytmii se liší podle toho, zdali je pacient hemodynamicky stabilní či nikoliv.

• hemodynamicky stabilní
  • mesocain 1% 1 – 3 mg/kg iv bolusem, dávku je možné opakovat po 5 minutách
  • dále lze užít amiodaron, betablokátor nebo soltalol
  • pokud je farmakologická léčba neúčinná je na místě elektrická kardioverze
• hemodynamicky nestabilní
  • emergentní elektrická kardioverze synchronizovaným výbojem

Polymorfní setrvalá tachykardie

Povětšinou je přítomný prodloužený interval QT (více jak 450 ms) – tento syndrom se také nazývá torsade de pointes. Zpouštěčem může být hypokalemie, hypomagnezenemie nebo léky jako jsou antimykotika, antihistaminika, tricyklická antidepresiva a nebo léky prodloužující QT interval (haloperidol).

Léčba se zaměřuje na zkrácení QT intervalu. Začíná korekcí vnitřního prostředí, zejména kalemie a magnezenemie a vysazením všech léků prodlužujících QT interval. Výhodné je také zrychlení základního rytmu čehož docílíme farmakologickou kardiostimulací isoprenalinem.

Pokud má polymorfní setrvalá tachykardie normální QT je hlavním lékem volby amiodaron.

Mezi komorové tachyarytmie patří rovněž fibrilace komor, která je indikací k zahájení KPR.