Toxoplazmóza

Původcem onemocnění je intracelulární prvok Toxoplasma gondi. Jeho definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy. S výkaly kočkovitých šelem odchází infekční oocysty, které mohou zůstat infekční i roky. Po pozření oocyst teplokrevným obratlovcem, mezihostitelem (sem patří i člověk a přes více než 200 dalších mezihostitelů), dochází v jeho střevě k pomnožení a k rozsevu tachyzoitů. Tachyzoiti napadají zejména buňky CNS, oka a hladké svaloviny kde tvoří tzv. tkáňové mikrocysty. Tato forma se nazývá bradyzoit. Bradyzoit v cystách perzistuje po celý život mezihostitele. Takto se zvyšuje možnost přenosu zpět na definitivního hostitele, tedy kočkovitou šelmu. Ta se nakazí masem mezihostitele. Kočkovité šelmy se mohou nakazit i oocystami vyloučenými jinými kočkovitými šelmami. V GIT kočkovitých šelem poté dochází k pohlavnímu cyklu toxoplasmy.

Odhaduje se až 1/3 světové populace je infikována. Člověk se může nakazit pozřením kontaminované vody či potravin, konzumací masa mezihostitele, které nebylo řádně tepelně upraveno (vepřové maso nejčastěji), transplacentárně nebo při transplantaci orgánu od nakaženého dárce.

Klinicky se nemoc často nemanifestuje. Akutní infekce je tedy ve většině případů u imunokompetentních osob inaparentní. Drtivá většina lidí netuší, že toxoplasmosu prodělali. U cca 10% nakažených probíhá akutní infekce pod obrazem infekční mononukleozy (zduřené krční uzliny, které jsou palpačně citlivé). Akutní infekci mohou doprovázet subfebrilie, únava, bolesti svalů.

Popisujeme rovněž formu oční. Bývá důsledkem kongenitální toxoplasmosy nebo reinfekcí u imunosuprimovaných pacientů. Projevuje se jako skotomy, bolesti očí a fotofobie. Podkladem je chorioretinitida.

Kongenitální toxoplasmosa vzniká pokud u matky proběhne akutní infekce. Tachyzoiti jsou poté diseminovány do všech orgánů včetně placenty. K tomuto průběhu dochází při primoinfekci nebo pokud matka trpí imunodeficitem (buněčná imunita).  Postižení plodu může vést k potratu nebo se objevuje tzv. Sabinova trias, hydrocefalus, intracerebrální kalcifikace, oftalmopatie. Jedná se o triádu nejčastěji se objevujících postižení. Čím je žena později infikována je přenos na plod pravděpodobnější, avšak postižení bývají mírnější.

U pacientů s imunodeficitem dochází nejčastěji k rozvoji toxoplasmové encefalitidy. V CNS se tvoří ložiska, až 5 cm, s centrální nekrozou. Prjevují se jako bolesti hlavy, křeče, poruchy chování a ložiskové neurologické změny.

Toxoplasmosa je problém v transplantační medicíně kdy dochází k imunosupresi a hrozí rozvoj akutní toxoplasmosy. Největší problém činí transplantace srdce, plic a jater. Bylo popsáno několik úmrtí v souvislosti s akutní toxoplasmosou u transplantovaných pacientů.

Diagnostika se opírá o průkaz specifických protilátek.

Terapie toxoplasmosy chemoterapeutiky je pouze při akutní infekci v těhotenství, u malých dětí, u oční formy a u pacientů s defektem buněčné imunity. Lékem volby je spiramycin.