Původcem je virus EBV, který je rozšířen po celém světě. Přenáší ho lidé, kteří jsou nemocní nebo zdraví nosiči. Přenos je uskutečněn kapénkami nebo přímo slinami. Promořování populace začíná od útlého dětství. U nejmenších probíhá nákaza inaparentně, u adolescentů se projevuje jako infekční mononukleoza. Dnes můžeme najít pozitivitu na protilátky proti EBV až u 90% dospělé evropské populace.

Virus vykazuje onkogenní potenciál, nutí napadené B- lymfocyty k neustálé proliferaci.

I pod odléčení zůstává virus přítomný v některých buňkách a proto může dojít k reaktivaci. To považujeme za signál oslabení imunity.

Klinicky se infekční mononukleóza projeví horečkou, bolestí v krku a krční (podčelistní) lymfadenopatií. Často chorobu doprovází povlaková angina a hepatosplenomegalie. Zduřené mandle mohou dělat obtíže při polykání či dechovou nedostatečnost. Na měkkém patře nacházíme petechie a může být přítomný edém víček.

Pokud bychom podali aminopeniciliny dojde k rozvoji svědivé vyrážky. Tato reakce je někdy misinterpretována jako alergická reakce na aminopeniciliny.

Diagnostikujeme hlavně dle klinického obrazu. Potvrzení můžeme udělat na základě serologie. Část syndromu infekční mononukleózy je způsobena jinými viry (zejména CMV až 10%).

Terapie je zejména symptomatická, antipyretika, analgetika, studené obklady na krk. Lze podat krátkodobě kortikosteroidy při velké obstrukci dých. cest. ATB lze podat při povlakové angíně jako profylaxi infekce v rekonvalescenci.