Jedná se o teorii, která říká, že součet objemů všech hmot v mozku při určitém tlaku je vždy konstantní. V praxi to znamená, že pokud objem některé hmoty naroste musí objem jiné být nižší. Pokud tomu tak není, musí dojít k zvýšení intrakraniálního tlaku.

Tkáně, které vstupují do teorie jsou mozek, mozkomíšní mok a krev. Pokud dojde ke zvýšení objemu některé z těchto tkání dojde k nárůstu intrakraniálního tlaku.

• mozek -> nádory, otok, nekroza…
• mozkomíšní mok -> hyporesorbční stavy, obstrukce IV komory…
• krev -> krvácení (epidurální, subdurální, subarachnoideální), zvýšení průtoku (vazodilatace)

Vzhledem k tomu, že objem mozku a mozkomíšního moku nelze moc upravit je pro nás důležitý objem krve. Ke kontrole intrakraniálního tlaku lze tedy využít kontrolu průtoku krve mozkem. Kdy zvýšení průtoku vede rovněž ke zvýšení intrakraniálního tlaku. Vždy je však nutné dodržet ale dostatečný perfuzní tlak mozkem (rozdíl mezi středním arteriálním tlakem a intrakraniálním tlakem) .

Příklad: Pokud dojde ke zvýšení průtoku krve mozkem musí se snížit objem mozkomíšního moku k udržení stejného intrakraniálního tlaku. Pokud se množství mozkomíšního moku nesníží dojde k nárůstu tlaku intrakraniálně.